St. Leonhard im Pitztal

Überblick

St. Leonhard im Pitztal se nachází v zadní části údolí Pitztal v tyrolském okrese Imst v nadmořské výšce 1 366 metrů a táhne se v délce přibližně 25 kilometrů až k vysokohorskému závěru údolí. S rozlohou přes 223 kilometrů čtverečních je St. Leonhard plošně největší obcí okresu Imst a třetí největší v celém Severním Tyrolsku. Obec zahrnuje více než 30 malebných osad a samot – včetně vsí Scheibe, Mandarfen, Mittelberg, Neurur, Plangeross a Zaunhof – harmonicky zasazených mezi hřebeny Kaunergrat na západě a Geigenkamm na východě. Korunou údolí je Wildspitze (3 768 m), nejvyšší hora Severního Tyrolska. St. Leonhard láká horolezce i lyžaře svou nedotčenou přírodou, celoročním ledovcovým střediskem Pitztaler Gletscher a pozicí domova největší kolonie kozorohů horských ve Východních Alpách.

Geschichte

Trvalé osídlení vnitřního Pitztalu začalo poměrně pozdě ve vrcholném středověku. První salašnické dvorce (Schwaighöfe) tyrolských zemských knížat a pánů ze Starkenbergu jsou doloženy ze 13. století; historický dvůr Schrofenhof je písemně zaznamenán již roku 1265, kdy bylo údolí označováno jako „im Puzzental“. Kolem roku 1300 se v listinách poprvé objevuje jméno svatého Linharta (St. Leonhard). Až do 21. února 1935 nesla obec úřední název „Pitzthal“, než byla přejmenována podle patrona farního kostela. Barokní farní kostel svatého Linharta v osadě Scheibe byl postaven v letech 1761–1762 na místě pozdně gotické kaple a pyšní se rokokovými freskami. V roce 1953 se zde odehrál zásadní ochranářský milník: na svazích Schrofenhofu byl zahájen úspěšný projekt vysazení kozoroha horského, který byl předtím ve Východních Alpách vyhuben. Po zprovoznění podzemní lanovky Pitz-Express v roce 1983 a moderní lanovky Wildspitzbahn v roce 2012 se obec proměnila v přední ledovcovou destinaci.

Anreise

Autem se do St. Leonhardu dostanete po dálnici Inntalautobahn A12 sjezdem Imst/Pitztal. Odtud pokračujete po zemské silnici Pitztal Landesstraße (L16) údolím přes Wenns a Jerzens zhruba 25 kilometrů do centra St. Leonhardu a dalších 12 kilometrů k ledovci u Mittelbergu a Mandarfenu. Vlakem lze cestovat po arlberské trati (ÖBB Railjet a WESTbahn) do stanice Imst-Pitztal. Přímo před nádražím navazuje regionální autobus VVT linky 4204, který obsluhuje celé údolí v pravidelném taktu. Ubytovaní hosté mohou údolní autobusy využívat s kartou hosta Pitztal zdarma.

Tipps

Nezapomenutelným zážitkem je jízda moderní lanovkou Wildspitzbahn na vrchol Hinterer Brunnenkogel (3 440 m) v areálu Pitztaler Gletscher: futuristické Café 3.440 je nejvýše položenou kavárnou i oddací síní v celém Rakousku s visutou vyhlídkovou terasou nabízející rozhled na více než padesát třítisícovek. V létě vyjeďte lanovkou Rifflseebahn k jezeru Rifflsee (2 232 m), největšímu horskému jezeru Ötztalských Alp, kde se provozuje nejvýše položená plavba na vorech v Evropě. Milovníci fauny a historie by neměli vynechat Tiroler Steinbockzentrum na dvoře Schrofenhof s interaktivní expozicí, bezbariérovými vyhlídkovými stezkami a velkou oborou s kozorohy a svišti.